Francie je po Československu mým druhým domovem. Na výstavu jsem se proto těšil, a zajímalo mě, jaká témata rezonují v tamním loveckém světě. Francie nezná myslivost, na kterou jsme zvyklí. Dokonce ani organizace lovu tam není postavená na základech revírního hospodaření. Lov je tu brán jako sport či společenská událost. Ale také jako čistě pragmatické obstarávání zvěřiny.
Nikoho proto nepřekvapí, že i výstava samotná se nesla v duchu módy, loveckého vybavení a nástrojů pro efektivní lov.
Francouzská móda, trochu překvapivě, nevykazuje žádné osobité prvky – je založená na módě anglické, okrajově rakouské. Takže nic nového pod sluncem…
Ani ve vnadění a loveckých potřebách jsme na nic světoborného nenarazili. Za zmínku ale spojí improvizovaně zřízená střelnice hned vedle výstavní haly. No – jiný kraj…
Co mě ale vysloveně potěšilo, bylo – jak jinak – jídlo a pídlo. Výjimečné oblasti, výteční výrobci, znamenitá chuť i vůně…
Ale jedno překvapení se přeci jen konalo: poslechněte lovecké trubače z kolébky lovecké hudby…
A jak jsme zaujali my? Největší dojem udělala bezpochyby integrace dronů…
Francie je země, kde zatím svůj domov žádná lovecká aplikace nenalezla. Pro nás nezvyklé způsoby lovu, zvěř i prostředí láká nejen nás, ale i konkurenci. Na veletrhu jsme se potkali s kolegy od WeHunt, a jsme si jistý, že jsme se ve Francii neviděli naposled. Až prijde ten správný čas 🙂
